fbpx
Představení Natašin sen, kde jsme všichni Natašou

Představení Natašin sen, kde jsme všichni Natašou

Sedíme v bytě. Sedíme v divadle.

Divadlo je malé, ale okouzlující. Personál divadla je velmi příjemný a svým úsměvem vnutí úsměv i vám. V místnosti po pravé ruce se nachází samoobslužný bar. Mají všechno – pivo, víno, limonády všeho druhu a vodu. Kdybych mohla bar ohodnotit na Googlu, dávám 5/5 hvězdiček. Na levé straně bytu je místnost, sloužící jako divadelní sál. Hlediště se skládá pouze ze čtyř řad sedaček.

Jeviště není příliš prostorné, avšak musím přiznat, že to má své kouzlo. Jestli čekáte scénu nabouchanou rekvizitami, jste na špatném místě, jelikož scéna je tvořena černým pozadím a dřevěnou barovou stoličkou. A musím říct, že ne nadarmo se říká: „V jednoduchosti je krása.“

Tma. Kroky. Světlo.

Na scéně stojí odchovankyně z dětského domova Nataša Baniková (Elizaveta Maximová) celá v černém.  Během představení je černý kostým obohacen o sponku. Říkám vám, tohle je přesně ta sponka, po které moje 6-tileté já toužilo.

Skok.

Nataša leží po skoku z okna na podlaze – klasika: hecla se kvůli ne/kamarádkám. Z nekamarádek se nakonec stávají částečné kamarádky. V dětských domovech holčičí svět funguje vlastně úplně bez rozdílů, skoro všechny holky se z „tak já s tebou jako neka“ dostanou nakonec do stádia „ka“.

Největší tíha, kterou Nataša nese na hrudi, je její matka. Přestože ji dlouho neviděla, Natašu nenechá spát. Nataša bloudí v myšlenkách „co kdyby?“ a ve vzpomínkách na ni. A já jako skoro stejně starý děcko vidím jediný: Nataša ji má ráda, opravdu ráda, ačkoliv to nebyla nikdy máma na plný úvazek.

Nataša se svěřuje divákům i s její největší překážkou v životě – láskou. Stejně jako každá dívka touží milovat a být milována. Hledá lásku i pod pokličkami hrnců, a když ji najde, zamiluje se. Do háje! Miluje příliš, miluje bezhlavě. Člověka zaslepeného láskou nenapadají, jak je známo, nejlepší nápady.

Pád.

Nataša to skutečně udělala, zabila člověka kvůli lásce.

Nataša je reálná. Nebo alespoň Elizaveta jako Nataša. Žeru jí každý pohyb, každý gesto. Je neskutečný, jak si nejen mě, ale celý pokoj dokázala omotat kolem prstu. Netuším, kde se slečna Elizaveta naučila ty podmanivá gesta, ale zajisté vím, že byly víc než uvěřitelné. Střídá výrazy drsné, zamilované nebo citově strádající puberťačky, která nevědomě zažívá přechod z dítěte v ženu. Už vůbec nezmiňuji tu dokonalost při změnách hlasu, výrazu a postoje, při napodobování různých postav.  Ty pocity, mísící se v Nataše, zažíváte s ní, protože Elizaveta je opravdová kouzelnice a všechny tyto pocity na vás bez varování hodí.

Já ovšem varování dávám, a proto…

VAROVÁNÍ č. 1: Berte kapesníky!

VAROVÁNÍ č. 2: Zase to nepřehánějte, jelikož zanedlouho vás bude bolet břicho z nadbytečné dávky smíchu!

I moje hodinové kamarádství s Natašou má bohužel svůj konec.

Je slunečný den a já kličkuji tou džunglí, zvanou velkoměsto. Utíkám a stejně nestíhám, ale poté prudce zastavím a pozoruji pištící děcka, hrající si na babu a dvě rozrušené vychovatelky, které nevědí, co dřív. Koukám na ně docela dlouho, někdo by řekl, že na ně koukám až podezřele dlouho. Má to svůj prostý důvod, snažím si v hlavě urovnat ten nekonečný roj myšlenek. Pak jakoby se všechno zpomalilo a utichlo a já si vzápětí uvědomím jedno:  Ať už pocházíme odkudkoliv a ať už jsme, jací jsme, vždycky nás bude spojovat jedno – láska a touha po ní. Ta láska, ve které jsme všichni stejně špatní a stejně dobří.

Sledujte, lajkujte, sharujte 🙂

V děcáku chybí respekt a důvěra.
V děcáku chybí respekt a důvěra.
25. 6. 2019
Meduňka s dobromyslí
Meduňka s dobromyslí
17. 6. 2019
Mili-Teri – Život mladé mámy
Mili-Teri – Život mladé mámy
9. 6. 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *